Brzdy dostávají při jízdě s brašnami pěkně zabrat. Při běžném dálkovém ježdění sice člověk moc nebrzdí, ale běda jak přijde nějaký sešup dolů. Zatížené kolo se rozletí padesátkou, šedesátkou a můžete jen doufat, že vám nevběhne pod kola kočka nebo důchodce.
Dnes se na kolech setkáváme v zásadě se třemi typy brzd. Jsou to brzdy čelisťové, tzv véčka, potom brzdy kotoučové neboli diskové, které můžeme vidět i na autech nebo motorkách, a do třetice se občas objeví také brzdy bubnové.
Véčka: jsou levná a snadno opravitelná. Jsou to ty klasické brzdy s gumovými špalíky. Pokud se ráfek kola trochu zprohýbá (dostane ránu a udělá malou osmičku), musejí se špalíky povolit, aby nedrhly za jízdy. Pak už brzdí méně. Za deště a zejména v blátě občas nebrzdí skoro vůbec. Při extrémních sjezdech se může guma na pastorkách zvulkanizovat, změní fyzikální vlastnosti, žmoulá se a přestane brzdit. Stane se vám to jednou a jste vyléčeni z tvrzení, že dobrá véčka lze používat i na kolo zatížené brašnami.
Kotouče neboli disky: jsou o něco dražší a hůř se doma opravují než véčka. Nejsou náchylné na boule (osmičky) na ráfku, bláto, déšť, sníh, tmu apod. Dokáží ubrzdit prakticky jakékoli zatížení a je na ně spoleh. Slabinou je prohnutí disku z neopatrnosti - např. při opření kola diskem o pařez, nebo při položení kola na chodník přes obrubník. Narovnat disk už někdy nemusí jít a disk se musí vyměnit. K jeho prohnutí může dojít také po extrémním sjezdu, ohřátí na teplotu třeba i přes 300˚C a náhlém namočení např. v hluboké vodě divočící údolní řeky v Himaláji. Poučení: nejezděte tam.
Bubnové brzdy jsou velmi vzácně k vidění na zahraničních kolech "městského typu", na kterých k nám občas přijíždějí cyklisté z Nizozemí. Pro bzrdy je typický malý kovový disk o průměru cca 10cm, který je uvnitř kola a kolem něj plechový "bubínek", připomínající torpédo z dřívějších dob. Jsou odolné vůči blátu a vodě, zprohýbání kola (osmička) i proti nešetrnému zacházení. Brzdí uspokojivě, lépe než véčka a hůř než disky. Na našem trhu zatím nejsou běžně v prodeji a jejich případný servis je zatím asi na dlouhé lokte. Vyberte si je spíše jen tehdy, pokud pravidelně jezdíte do západní Evropy.
Jak vyplývá z výše uvedeného výčtu, záleží na tom, kde máte namířeno. Pokud se chystáte vozit lehké brašny na houby do Lužné, brázdíte cyklostezku z Berouna do Kralup, oddáváte se větru v Holandsku či po Bretani, určitě vám stačí véčka. Pokud zamýšlíte jezdit na rodinné výlety po Jizerkách, Šumavě nebo Novohradkách, pro klid duše byste asi měli volit spíš kotouče. Pokud chcete sjíždět natěžko Alpy, Durmitor nebo Andy, je to na disky. Proto budu dál psát právě o nich.
Kotoučové brzdy fungují tak, že je ke kolu pevně připevněn ocelový disk o průměru cca 13cm, který se otáčí spolu s ním. Na rámu nebo vidlici jsou nasazeny ocelové čelisti, které disk obepínají. Když zmáčknete brzdu, čelisti secvaknou točící se disk a tím ho brzdí. Je to podobné jako u véčkových brzd, akorát že celý princip je v malém a především se brzdí kov na kov (kovové pístky, kovový disk) a ne guma na kov. Protože jsou styčné plochy vždycky výborně vyleštěné a vysoce přilnavé, je při stejné síle mačkání páčky dosaženo výrazně silnějšího brždění než u véček. Kolo s kotoučema se tak dá z kopečka i při plném naložení dobře zastavit a nemusíte si potom masírovat odkrvené prsty.
A teď typy kotoučových brzd (přední a zadní je stejná - liší se délkou lanka/hadičky).
lankové: přenášejí sílu z páčky na řídítkách pomocí klasického ocelového lanka. Jsou odolné vůči hrubšímu zacházení, pádům, dekompresi v letadle, dají se na koleni opravovat a seřizovat. Jsou levnější než hydraulické.
hydraulické: přenášejí sílu z páčky pomocí tlakotěsných hadiček s olejem. Brzdí lépe (nemají ztráty síly kvůli tření), ale musejí se čas od času odvzdušnit a jsou náchylné na netěsnění. Jsou do jisté míry nevyzpytatelné.
Pastorek je malý kovový špuntík (obloženíčko), který je v diskových brzdách (v kleštičkách) přitlačován k disku. Časem se musí měnit, protože se obrousí. Nejjednodušší kotoučové brzdy pohybují pouze jedním pastorkem a rotující kotouč přitlačují k pevné podložce, která je z druhé strany (tím kotouč mírně ohýbají). Střední třída brzd má dva pohyblivé pístky, které mačkají kotouč symetricky z obou stran a symetricky se vracejí. Jsou méně náchylné na nerovnosti kotouče. Nejvyšší kategorie brzd má dvoje dvoupastorkové čelisti, tj. celkem čtyři pístky. Rozdíl oproti dvoupastorkovým je hlavně v ceně a v pomalejším opotřebení.
Jedno-, dvou- i čtyřpastorkové brzdy jsou běžně k dostání jak v lankové, tak hydraulické verzi. Mezi uznávané značky patří např. Hays, Soyle, Grimeca a další. Málo odolné jsou třeba Tekktro, Shimano nebo různé brzdy beze jména.
Předchozí text: jaký typ kola si vybrat
Další text: Nosiče na kolo
Stránky www.cyklobrasny.cz píše Jeroným a stará se o ně Yuhů